Dívka z nočních můr (Anna Korlovová #2)

Dívka z nočních můr

Kendare Blake 

Anotace: Před několika měsíci Anna Korlovová ve svém sklepě otevřela bránu do pekla a zmizela, ale lovec duchů Cas Lowood se přes to nedokáže přenést.

Přátelé Casovi připomínají, že se Anna obětovala, aby on mohl žít – a ne aby chodil po světě napůl mrtvý. Cas ví, že mají pravdu, ale v jeho očích se žádná živá dívka, kterou může potkat, nevyrovná mrtvé dívce, do níž se zamiloval.

Vidí teď Annu všude – někdy v nočních můrách, a někdy dokonce za bílého dne. Něco s ní ale není v pořádku a nejsou to jenom sny. Někdo Annu mučí a pokaždé, když se mu zjeví, je trýzněna novým a ještě krutějším způsobem.

Cas netuší, co se s Annou stalo, když zmizela v pekle, ale ví, že si nezaslouží, co se jí tam děje. Anna mu nejednou zachránila život a je načase jí oplatit laskavost.

Autorka: Kendare Blake

Kendare vystudovala obor kreativní psaní na Middlesex University v severním Londýně, kde získala titul M.A. Žije a píše ve Washingtonu, brzdí auto kvůli zvířatům- z nichž největší byl jelen, který to bohužel nezvládl, a nejmenší byla myš, která sice přežila, ale uzdravovala se celou věčnost- a má ráda řeckou mytologii, krvavé červené maso a veganství


Děj: Jako již u minulého dílu je anotace zcela vyčerpávající, takže nemá cenu nic moc dodávat. První část knihy se odehrává opět v Thunder Bay (Což je tedy městečko, kde se Cas usadil.) a druhá se potom odehrává u Casova přítele v Londýně.  

Hodnocení: Musím říct, že po přečtení prvního dílu jsem od druhého očekávala asi moc. Přiznávám, že jsem se na něj ohromně těšila. Ale bohužel mě zklamal v mnoha ohledech. Začátek byl trochu moc popisný a zdlouhavý. Pořád jsem čekala, kdy už se konečně stane něco zajímavého. Něco, co by mě pořádně vtáhlo do děje. Ale i když jsem se tak při prvních sto stránkách moc nebavila, musím uznat, že konec byl velmi dobrý. Bylo tam napětí, romantika, akce- no prostě konečně něco. Se zakončením jsem spokojená. Tenhle "typ scénáře" je pro mě asi nejpřijatelnější :D 

Postavy: Cas se za tu dobu rozhodně změnil. Už to není takový pohodář jako v prvním díle. Teď se u něj projevuje mnohem víc emocí. Ze začátku má takovou tu depku typu: Moje holka mě opustila, co budu dělat. Žádná se jí nevyrovná... Problém je, že na ní nemůže zapomenout, ani kdyby chtěl, vzhledem k tomu, že jí vidí všude kam se podívá. Navíc, vždycky když se mu zjeví, je mučená novými a ještě horšími způsoby. A myslím si, že to s psychikou člověka docela zamává. Když každý den vidíte vaší milovanou v bolestech a nemůžete s tím nic udělat. Jen bezmocně přihlížet jejímu utrpení. Takže i když mě ty jeho nálady štvou, chápu to. 

Ale i přes to všechno pořád patří mezi mé oblíbené postavy.:D Je pořád statečný, vtipný, sarkastický a roztomilý. I když přiznávám, že občas trochu mimo. :D

Tak a další tu máme Carmel. Jestli to jde, tak tu jsem si znelíbila ještě víc. Už na začátku jsem jí neměla ráda, ale ve dvojce se moje nesympatie k ní ještě prohloubily.Na prvních stranách se chovala opravdu kamarádsky a snažila se pomoc Casovi dostat se přes Annu, což jí u mě nějaké ty pozitivní body vyneslo. Ale to, že když jde do tuhého se na Case, ale i Thomase, kterého miluje, vykašle a začne se opět chovat jako barbie, jí dle mého názoru opět srazilo k zemi. Prostě si nemyslím, že se zachovala fér. Pak se vrátí a dělá, že je všechno naprosto v pořádku- no co to je? 

Thomas je asi jediná postava o které by se dalo říct, že zesílila. Snaží se překonávat svůj strach. A na rozdíl od Carmel se na Case nevykašle a pořád je při něm.  Je pořád na jeho straně. I když se jedná o šílených teoriích s Annou a i když jeho strýček je zásadně proti tomu, aby s ním trávil čas. Jednoduše řečeno nejlepší přítel, jakého můžete mít. :D A dle mého názoru by si měl najít někoho lepšího než je Carmel. Myslím si, že si snad ani neuvědomuje, jak moc mu ublížila, když se tam objímala s tím fotbalistou a nechala ho, aby si z Thomase utahoval. Prostě si myslím, že si zaslouží někoho lepšího a loajálnějšího.

A pak přichází jedna nová postava. Jestine. Což by měla být nová bojovnice a držitelka athame. Athame, které patří Casovi. Takže si asi dokážete představit, jak by tohle mělo skončit.  Je to tak trochu mrcha. Ale líbí se mi, jak je svobodomyslná, drzá, upřímná a zábavná. Konečně někdo, kdo se dokáže pořádně odvázat a navíc nakopat Casovi prdel :D. Na první pohled není moc sympatická a důvěryhodná, ale když jde do tuhého objeví se všechny její přednosti a laskavá povaha. I když si hraje na drsňačku, ve skutečnosti je hrozně křehká. Pro mě je to asi nejlepší dívčí postava knihy (samozřejmě až po Anně).

A nakonec je tu Anna. I když ta se v druhém díle moc jako hlavní postava  považovat nedá. V první části knihy se objevuje pouze v Casových snech a myšlenkách. A to je navíc vždycky trýzněna nějakým šíleným způsobem. S naší milovanou Annou se setkáváme až na konci knížky. Musím přiznat, že peklo ji zlomilo. I když ne tolik, jak by se čekalo. Vzhledem k tomu, co všechno tam prožila mě vážně překvapuje, že ještě dokáže normálně myslet. Já už bych se dávno sesypala.:D A za tuhle její vnitřní sílu ji obdivuju. Ví, že ta bolest nikdy neskončí a pořád bojuje. Je prostě úžasná. :D

Co víc můžu říct. Od dvojky jsem prostě očekávala víc. Postavy, co jsem si myslela,že mě zklamou mě zklamaly, ale jiné naopak překvapily. Ale i přes to, že jsem nebyla spokojená s trochu nudnějším a pomalu se rozjíždějícím začátkem, prostě musím uznat, že konečná část knihy je absolutně perfektní. A nelze jí vytknou nic. :D